Křest knihy Augustin Kmošek – neznámý hrdina záhřebských Čechů Křtem publikace Augustin Kmošek – neznámý hrdina záhřebských Čechů vydané nákladem Rady české menšiny města Záhřebu 2. listopadu v Českém národním domě v Záhřebu dozněly letošní Dny české a chorvatské kultury v Záhřebu. Augustin Kmošek (1889–1916) byl mlynář ze vsi Litrbachy (dnes Čistá) u Litomyšle, povolaný do rakousko-uherské armády. V roce 1914 byl zajat na ruském bojišti, po čemž se přidal k České družině, jednotce, která v první světové válce bojovala na straně Států Dohody (Antanta). Když ho v roce 1915 zajalo německé vojsko, vydalo ho Rakousku-Uhersku, které mu za zradu vyřklo ortel a 12. srpna 1916 byl v Záhřebu popraven. Byl pohřben na hřbitově Mirogoj v oddělení, kde se za první světové války pochovávali zahraniční vojáci, po roce 1918 mu byl postaven náhrobní kámen. O hrob a uchování vzpomínky na tohoto tragicky zesnulého českého vojáka už téměř sto let pečuje Česká beseda Záhřeb, což se stalo jednou z tradic české menšiny v Záhřebu, kterou nepřerušily ani nepříznivé politické okolnosti v Chorvatsku a Česku. Zachováním památky na Augustina Kmoška záhřebští Češi symbolicky zachovávají památku na miliony vojáků padlých během první světové války, kteří se bohužel dostali do ústraní kvůli obětem druhé světové a domovinské války. Tuto tradici předávají i budoucím generacím. Aby si záhřebští Češi a všichni obyvatelé Záhřebu mohli připomenout, kdo byl tento český voják pochovaný na Mirogoji, byla vydaná tato útlá kniha s podrobným Kmoškovým životopisem a dalšími texty (o odhalení Kmoškova pomníku a o pozdějších pietních aktech u jeho hrobu, o českých legionářích za první světové válce a o hřbitově Mirogoj). V knize byly uveřejněny také Kmoškovy osobní doklady nalezené v českých archivech, jakož i neznámá fotografie jeho poprsí, díky které je po více než sto letech možno představit si, jak Kmošek vypadal. Jak uvedl předseda Rady české menšiny města Záhřebu a České besedy Záhřeb Jiří Bahník, tato publikace byla chybějícím článkem pro uchování vzpomínky na Augustina Kmoška, protože záhřebští Češi neznali podrobnosti z jeho života. Redaktor publikace Marijan Lipovac uvedl, že Kmoškova sláva vydáním této publikace získala novou dimenzi. „I když kniha svým názvem říká, že je Kmošek neznámý hrdina záhřebských Čechů, můžeme říci, že Kmošek ode dneška nebude pouhým neznámým českým vojínem, o němž známe jen jeho jméno a základní biografické údaje, ale bude člověkem z masa a krve, o kterém zhruba víme, jak vypadal, protože se našlo zobrazení jeho poprsí. Víme docela dost i o jeho duševním profilu, alespoň od doby, kdy byl jako obyčejný mlynář povolán do vojska a poslán na frontu. Můžeme říci, že šlo o člověka, který těžko snášel válečné hrůzy, i když byl od dětství zvyklý na utrpení a trápení, a ty ho nakonec psychicky zlomily, a nevyhýbal se ani smrti. Kmošek tedy už není pouhým neznámým hrdinou, ale jako i další neznámí vojíni, kterým se vzdává čest, představuje vojáky padlé nejen v první světové válce, než i v dalších válkách, představuje všechny lidi, kterým války zničily život, ať už padli, nebo do konce života trpěli s těžkými traumaty či jinými následky,“ uvedl Lipovac. Připomněl, že z publikace lze vyvodit, jak se vyvíjelo vnímání Kmoška mezi jeho ctiteli, kteří ho zpočátku považovali za bojovníka za svobodu a hrdinu a v novější době jeho tragédii uvedli do reálnějšího rámce. „I když tato kniha není obsáhlá, je velmi významná, pokud Kmoška sledujeme v širší perspektivě. V první a druhé světové válce zahynulo tolik vojáků, na které si kromě jejich potomků už nikdo nepamatuje, jsou pouhým sčítancem v celkové mnohamilionové sumě obětí. Kmošek, třebaže neměl potomky, zůstal v paměti jak v Záhřebu, tak v rodné vsi. Vzdáváme mu čest nejen zapálením svící na hrobě, než i touto publikací, jakou bohužel nebudou mít i další lidé s podobným osudem, i když jsou jejich osudy možná i zajímavější,“ řekl Lipovac. Vyjádřil zvláštní úctu významné člence České besedy Záhřeb a Rady české menšiny Jarmile Hanuškové, která po desetiletí pečuje o Kmoškův hrob a zachování jeho památky. Historička dr. sc. Ljiljana Dobrovšaková připomněla působení Sdružení 1914–1918, které zkoumá památkové dědictví první světové války v Chorvatsku a vede vědecký projekt První světová válka v kultuře vzpomínání: Zapomenuté dědictví. Podle jejích slov je v Chorvatsku kolem 140 pomníků spojených s první světovou válkou a na území dřívějšího Království Chorvatska a Slavonie jsou na 580 místech válečná pohřebiště, na kterých je pochováno 23 533 obětí první světové války. Mezi nimi je i Augustin Kmošek. „Kdyby historické okolnosti byly jiné, tedy, kdyby Rakousko-Uhersko neprohrálo válku, Kmošek by zůstal jen jedním v řadě jmen neznámých vojínů, ale po roce 1918 vzniklo Československo, které pamatovalo na malé hrdiny, a proto je Kmošek a jeho osud symbolem odporu,“ uvedla Ljiljana Dobrovšaková. Připomněla, že po roce 1945 byla většina vojenských hřbitovů z doby první světové války přerytá a zničená a veškeré vzpomínky na vojáky z Chorvatska byly odsunuty na okraj. Až v novější době se začíná rozvíjet kultura vzpomínání na účast Chorvatska v první světové válce. Na představení knihy hovořily i dřívější předsedkyně České besedy Záhřeb Alenka Štokićová, která se zmínila o svém vlastním pátrání po údajích o Kmoškovi v archivu České besedy, jakož i historička Jindra Lavrenčíková, která v českých archivech objevila Kmoškovy dokumenty, jakož i jeho životopis a fotografii jeho poprsí, což bylo klíčovým přínosem k lepšímu osvětlení života a osudu tohoto tragického českého vojína, který svůj život dokonal v Záhřebu, kde organizovaně působí jeho krajané, kteří už více než sto let uchovávají vzpomínku na něj a předávají ji novým generacím. Marijan Lipovac

Den před konáním prvního parlamentního summitu mezinárodní Krymské platformy v Záhřebu uspořádaly Chorvatsko-česká společnost a Česká beseda Záhřeb v rámci Dnů české a chorvatské kultury v Záhřebu přednášku Jiří z Poděbrad věnovanou českému králi z 15. století, který byl jedním z předchůdců či původců ideje o sjednocení Evropy. Přednášel místopředseda Chorvatsko-české společnosti Miroslav Křepela.

Jiří z Poděbrad se narodil v roce 1420, českým králem se stal v roce 1458 a panoval až do své smrti v roce 1471. „Jde o jediného českého krále, který nepocházel z královské dynastie než z domácí feudální šlechty, čímž se stal prvním králem v Česku i Evropě, kterého zvolila šlechta,“ uvedl Křepela, který vysvětlil okolnosti, v jakých Jiří z Poděbrad žil a působil. Narodil se a dospěl v době husitských válek mezi katolíky a husity v Česku, které trvaly od roku 1419 do roku 1434, kdy byl mezi dvěma náboženskými skupinami uzavřen mír a byla domluvena vzájemná tolerance.

I sám patřil k husitům, ale k jejich mírnějšímu odvětví, stal se také jejich vůdcem. Tím se stal nejmocnějším šlechticem v Čechách, a tak v roce 1453 přebral funkci regenta Čech ve jménu nezletilého pohrobka Ladislava z habsburské dynastie a po jeho smrti v roce 1458 byl na českém zemském sněmu zvolen králem. Vůči katolické víře byl mírný a tolerantní, a tak ho zpočátku přijali početní evropští vladaři. Jeho vláda byla ve znamení velkého úsilí o zachování míru a tolerance mezi husity a katolíky v nábožensky rozdělených Čechách, kvůli čemuž dostal přezdívky „král obojího lidu“ a „přítel míru“, ale jeho odpůrci byli katoličtí čeští šlechtici, zejména na Moravě, Slezsku a v Horní a Dolní Lužici. V době, kdy se Evropa potýkala s osmanským dobyvatelským tažením, představil Jiří z Poděbrad v roce 1462 plán zřízení Ligy evropských křesťanských institucí, což byl historicky první koncept ustavení evropské jednotnosti a předchůdce Evropské unie, protože Liga měla mít společné instituce, zakládat se na ideji rovnoprávnosti všech svých členů a mírovou cestou řešit případné spory mezi nimi. Idea se však nesetkala s podporou evropských vladařů, s výjimkou jen několika z nich, a nepřátelský postoj vůči českému králi-husitovi zaujal i papež Pius II., jakož i jeho nástupce Pavel II., který ho v roce 1466 exkomunikoval a vyzýval na křižácké tažení proti „českým heretikům“.

Do války se zapojil také uhersko-chorvatský král Matyáš Korvín, který ovládl velkou část českých zemí, a dokonce se v roce 1469 v Olomouci nechal okorunovat českým králem. Jiří z Poděbrad zemřel v roce 1471 a před smrtí určil za svého nástupce polského kralevice Vladislava Jagellonského. Ten se po smrti Matyáše Korvína v roce 1490 stal také uhersko-chorvatským králem a pod svou vládou znovu sjednotil všechny země koruny české. Podle slov M. Křepely se doba panování Jiřího z Poděbrad v politickém smyslu považuje za „zlaté období“ českých dějin, během kterého byly české země nejváženějším státem střední Evropy a ideje, které zastával, řadí tohoto posledního českého národního krále mezi vizionáře evropského sjednocení.

Aktuálnost těchto idejí v dnešní době, kdy právě Česko předsedá Radou Evropské unie a kdy v Záhřebu probíhá summit zemí shromážděných na platformě obrany Ukrajiny před ruskou agresí, ve svých proslovech vyzvedli předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac a předseda České besedy Záhřeb Jiří Bahník. Text Marijan Lipovac

V sobotu 22. října 2022 se ve velkém sále Českého národního domu v Záhřebu konala oslava dne Rady české menšiny města Záhřebu. Touto oslavou začaly letošní Dny české a chorvatské kultury v Záhřebu. Oslavu a Den zahájila chorvatská a česká hymna v podání besedního sboru Bohemia a potom projev předsedy Rady, Jiřího Bahníka. Přítomným také pogratulovali a popřáli hodně úspěchu v dalším působení Marijan Lipovac, předseda Chorvatsko české společnosti, Marie Válková, místopředsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku, Jeho Excelence Milan Hovorka, velvyslanec České republiky v Chorvatsku a paní Ljiljana Klašnjaová, vyslankyně primátora Města Záhřebu a vedoucí Služby pro národností menšiny Města Záhřebu.

Program oslavy moderovaly Mája Burgerová a Amálie Daňková. V kulturně-uměleckém programu oslavy účinkovaly skupiny České besedy Záhřeb a děti z besední školky herny Cvrček. Žáci středních škol, kteří chodí na výuku českého jazyka a kultury modelem C, recitovali básně, potom tančily besední skupiny Záhřebské sluníčko a Jetelíček. Sbor Bohemia zazpíval několik českých písní.

Byl to pestrý a bohatý program, který připravily besední skupiny spolu s vedoucími, tak jak tomu bylo i kdysi před pandemií koronaviru. V sále nebylo k nalezení volné místo, všichni byli rádi, že si zase mohou užívat v krajanském českém programu a po programu se spolu bavit a popovídat si u sklenky piva a pochutnat si na chlebíčcích, které připravily pilné členky České besedy Záhřeb.

Tekst: Maja Burger

D ZNOVU V PŮVODNÍ PODOBĚ
Příznivější epidemiologická situace umožnila, aby se letos znovu konala třídenní Česká letní škola v Záhřebu. Poprvé se tato letní škola konala v roce 2019, v roce 2020 se kvůli pandemii konat nemohla, a v roce 2021 se ze stejného důvodu konala pouze jednodenní letní škola v přírodě. Iniciátorka, hlavní vedoucí a koordinátorka tohoto velkého a významného projektu je učitelka poradkyně českého jazyka a kultury Maja Burgerová.

Česká letní škola v Záhřebu se konala od 28. do 30. června 2022 s finanční podporou Rady české národnostní menšiny města Záhřebu a České besedy Záhřeb. Letos se jí zúčastnilo 20 žáků českého jazyka a kultury ze Záhřebu včetně jednoho předškoláka. Během tří dnů se v Českém národním domě v Záhřebu, ale i mimo něj, konaly různé zajímavé dílny a akce. Děti tak část letních prázdnin strávily ve známém prostředí, navázaly kontakty, učily se a hrály si.

První den byl věnován divadlu. Vedoucí divadelních dílen byla Martina Marinkovićová Plechatá. V průběhu jednoho dne si děti procvičovaly hlas a pohyb na scéně, pracovaly s českými jazykolamy a s divadelní improvizací. Divadelní dílna pokračovala druhého dne a končila krátkou prezentací pro rodiče a prarodiče. Děti na jevišti ukázaly skeče, které samy vymyslely a připravily. Svým vystoupením velice potěšily a pobavily publikum.

Druhého dne letní školy si skupina s učitelkou Majou Burgerovou a s několika maminkami prohlédla centrum našeho města. Prohlídku „Vazda moj Zagreb“ (Vždy můj Záhřeb) vedla paní Jasmina Reisová z instituce Kuća Šenoa. Děti se během prohlídky dozvěděly hodně o svém městě, ale také o životě velkého chorvatského spisovatele, který měl nejen český, ale také slovenský původ. Je to samozřejmě August Šenoa.

Třetí den se v Parku Maksimir konala fotografická dílna. Vedoucí fotografické dílny byla Iva Brabcová, učitelka českého jazyka a kultury z Virovitice. Dopoledne se žáci v příjemném prostředí lesa naučili základům fotografie. Odpoledne skupina strávila v Zoologické zahradě, kde měla fotografovat. Děti byly rozděleny do tří skupin a každá měla nějaký úkol. Například vyhledat a vyfotografovat některé zvíře, které spí nebo zvíře, které má křídla atd. Děti měly z těchto úkolů velkou radost.

Dětem se letní škola velice líbila. Jejich rodiče Českou letní školu také ohodnotili velice kladně, projevili zájem, aby byla delší a poděkovali za nové zkušenosti, které děti během školy získaly. Děti se především navzájem více seznámily, protože kvůli epidemiologickým opatřením se za poslední dva roky nemohly konat akce, kde by byly spolu. Posledního dne před rozloučením si vyměňovaly čísla mobilu, slíbily, že zůstanou v kontaktu i během léta a těšily se znovu na viděnou na podzim v České škole, tedy na výuce českého jazyka a kultury.

Maja Burgerova

„Připomínáním událostí důležitých jak pro Chorvatsko, tak i pro Českou republiku, Rada české menšiny města Záhřebu chce zdůraznit, že česká menšina pečuje o tradice vlasti svých předků, ale i to, že je zcela sloučena s chorvatskou společností, na jejíž budování se rovnoprávně podílí,“ řekl Jiří Bahník, předseda Rady české menšiny města Záhřebu při oslavě Dne Rady, která se konala 23. října.

„Jako Den Rady se oslavuje 14. říjen, den založení České besedy Záhřeb v roce 1874,“ řekl J. Bahník a dodal, že Rada působí v složitých podmínkách pandemie koronaviru, kvůli které vloni ani nemohla oslavit svůj den. Kromě toho hlavní město postihlo i zemětřesení, škody způsobilo i na budově Českého národního domu, který už je opraven. O bohaté činnosti Rady české menšiny svědčí příležitostná výstava úspěchů Rady od roku 2003, kdy byla založena, až dodnes. „Všechno, co jsme docílili, jsme dělali ve spolupráci s institucemi Republiky Chorvatsko, města Záhřebu a České republiky, se Svazem Čechů a poslancem za českou menšinu. Za to všem děkuji a těším se na další spolupráci.“

„Rada zvlášť dobře spolupracuje s městem Záhřebem, a proto se snažíme svými projekty a programy v kultuře, osvětě, vydavatelství a v jiných oblastech oplatit městu a jeho občanům za důvěru a podporu,“ řekl předseda Bahník.

Ke Dni Rady poblahopřála místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková, která pozdravila i jménem poslance za českou a slovenskou menšinu Vladimíra Bílka, podotkla, že „menšiny jsou bohatstvím každé společnosti, a uznávání menšinových práv dosvědčuje vyspělost každého státu.“

Slavomír Goga, chargé d´affaires na českém velvyslanectví v Záhřebu se ve svém projevu v bezvadné chorvatštině zmínil o pevných svazcích mezí chorvatským a českým národem „od biskupa Ducha dodnes“ a pointoval: „Záhřeb je nejen chorvatským městem, ale i českým.“ Jménem záhřebského zastupitelstva poblahopřál vyslanec předsedy Robert Faber.
Vyslancem primátora města Záhřebu Tomislava Tomaševiće byl Vilim Matula, poslanec v chorvatském parlamentu, který poblahopřál i k úspěšně obnovené budově českého domu po loňském zemětřesení.

Kromě členů Rady české menšiny města Záhřebu se oslavy zúčastnili i představitele rad ostatních národnostních menšin a další hosté. Program oslavy, který moderovala Mája Burgerová, skončil hostováním herečky Kseniji Procházkové s monodramatem Marlene Dietrich, kterou uvedla v českým jazyce.

Text a foto M. Pejić

MONODRAMA MARLENE DIETRICH


Ksenija Procházková je chorvatskou herečkou, která čtrnáct let strávila v Americe, a po návratu do Chorvatska udělala velkou divadelní karieru.
Hrála ve dvacítce zemí v pěti jazycích, a jedno z představení, které hrála v pěti jazycích, je monodrama o životě proslulé německé herečky s hollywoodskou kariérou Marleny Dietrichové.
Ksenija Procházková má české kořeny po dědečkovi Ludwigu Procházkovi a tatínkovi Josefu Procházkovi, a dluh svým předkům se rozhodla oplatit hraním v českém jazyce.

Před dvěma lety přišla do České besedy Záhřeb, kde text hry přeložili do češtiny, sama si obnovila češtinu, které se učila před čtyřiceti lety v Praze, kde natáčela film Hosté z galaxie. Výsledek je báječné divadlo, v němž K. Procházková dojemně líčí postavu a dílo Marleny Dietrichové a za doprovodu pianistky Iriny Smirnové zpívá songy v němčině, angličtině a francouzštině. Dlouhým a bouřlivým potleskem obecenstvo vymámilo i přídavek, po kterém K. Procházková prozradila, že pravě vzniká další představení v českém jazyce, které se také bude hrát v záhřebském Českém národním domě.

U příležitosti 55. výročí samostatného studia českého jazyka a literatury v Záhřebu se ve dnech 17. – 18. září 2021 konala Mezinárodní vědecká konference. Konference se účastnila šedesátka odborníků, převážně bohemistů, kteří připravili prezentace na téma český jazyk a literatura , česko-chorvatské vztahy a česká menšina v Chorvatsku. Konference se poprvé konala v Záhřebu, v hybridní podobě., přibližně polovina účastníků se účastnila osobně a druhá online cestou.

Katedře českého jazyka a literatury se při této příležitosti dostalo pocty, která jí vzhledem ke všemu na konferenci uvedenému i patří. Je považována za jedenu z největších a nejkvalitnějších v Evropě. Zásluhu pro to mají proslulí slavisté a bohemisté, od českého slavisty Leopolda Václava Geitlera, který byl v roce 1874 prvním záhřebským profesorem slavistiky, až po Ljudevita Jonke, známého chorvatského lingvistu a překladatele z češtiny, který je považován za zakladatele moderního studia chorvatské bohemistiky.

Byly zmíněny i zásluhy institucí české menšiny v Chorvatsku a Chorvatské české společnosti na popularizaci České republiky, a to jak po stránce jazykové, tak kulturní.
Na pozvání nejstaršího českého spolku v Chorvatsku, České besedy Záhřeb, bylo 17. září ve večerních hodinách za platných epidemiologických opatření zorganizováno pro účastníky krátké setkání v Českém národním domě v Záhřebu.
Předseda České besedy Záhřeb a Rady české menšiny města Záhřebu Jiří Bahník seznámil účastníky s bohatou historií české menšiny v Záhřebu a s aktivitami, kterými se členové starají o zachování českého jazyka, kultury a tradic.
Při té příležitosti si mohli prohlédnout malou výstavu o České besedě Záhřeb a české menšině v Chorvatsku jako i práce žáků českého jazyka podle Modelu C v Záhřebu.

Alenka Štokić